Některé věci jakoby se děly jen jiným lidem. Člověk si pořád říká "mě se to přece stát nemůže", případně svou obavu prostě zapudíte. Kamarádovi nedávno klekl počítač a tak přišel o část svého fotografického archivu. Říkal jsem si, že i já bych se měl více věnovat zálohování svých fotek. Na druhou stranu negativy mi dávají vždy možnost obnovy, byť pracnou a časově náročnou. Neodvážil jsem se ani pomyslet, jak dlouho by trvalo skenovat a upravit všechny negativy za těch 6 nebo 7 let. No a stalo se, co se stát muselo. Notebook, noční stolek, sklenice vody a kocour, který si v té vodě nutně potřeboval namočit tlapky... Nepřišel jsem o hodně fotek, ale materiál za poslední 3-4 měsíce je pryč. Proto jsem taky minulý měsíc dával jen jeden článek, místo obvyklých dvou za měsíc. Ještě nemám v novém počítači ovladače skeneru a ani software pro úpravy fotek.
V novém počítači jsem si začal procházet archiv importovaný ze zálohy, abych zkontroloval, že je všechno v pořádku. Přitom se mi začal v hlavě rodit nápad na to, které fotky bych pustil ven v dubnu. Duben byl obvykle měsíc, kdy jsem se po zimě znovu pustil naplno do focení. Díky letnímu času je již dlouho vidět, slunce nemá nepříjemnou ostrost jako v létě a i teploty jsou přijatelnější na delší pobyty pod širým nebem. Letos jsem se k tomu ještě nedostal. Tradičně bych si udělal výlet Kuks nebo do Prachovských skal, to bývají mé tradiční destinace, kde otevírám svou fotografickou sezonu. Teď, když se můžeme opět volně pohybovat mezi okresy se mi to snad povede.
Při procházení archivu jsem narazil na různé fotografie. Valnou většinu z nich jsem nikdy nikde nepublikoval. Proto jsem se rozhodl jít ven právě s nepublikovanými fotografiemi (i když u jedné si nejsem jistý...). Vždycky jsem býval docela samotář, ale za poslední rok už mi začíná lidský kontakt a jeho různé formy dost chybět. Také jsem si dost bolestně uvědomil, že málo fotografuji lidi ve svém bezprostředním okolí. Našel jsem ve svém archivu jistý vzorec, tedy kromě toho, že jsem čas od času vyfotil manželku, tak se na mých fotografiích objevují různé kamarádky (tedy i kamarádi, ale těm třeba věnuji jiný díl). Tyto fotografie mají pro mě tu přidanou hodnotu, že při pohledu na ně se mi vždy vybaví celá konkrétní situace za které byla pořízena. Já se tak mohu na chvíli přenést do trochu živějšího a zajímavějšího světa než ve kterém v současnosti žiju.
A taky si říkám, že bych se možná do budoucna měl trochu víc věnovat fotografování lidí.
