Je 6x6 víc než 36?

Znáte rčení, že méně je někdy více? Platí i ve fotografii. Přesvědčil jsem se o tom již mnohokrát. Už několik let používám na 95% svých fotek jen jeden film a jednu vývojku. Používám také převážně jen jedno ohnisko objektivu. Musím říct, že mi to takhle vyhovuje. Navíc teď, s příchodem léta, jsem začal experimentovat s dalším „omezením“. Spoustě lidí, kteří fotí na film, často trvá úplnou věčnost, než dofotí jeden kinofilm. To sice není úplně můj případ, ale taky se mi občas stalo, že mi film trčel ve foťáku a mě trvalo, než jsem našel vhodnou příležitost k dofocení. Vznikaly mi tak filmy, kde jsem na půlce měl nějaké svoje dokumentární téma a na druhé půlce náhodné fotografie. Celý tenhle koncept mi nepřišel úplně šťastný. A tak jsem se rozhodl s tím něco udělat. Na letní výlety teď proto jezdím vybaven středoformátovou Yashicou MAT, kterou mí čtenáři znají především z mých výletů do Prachovských skal.

Standardní svitkový film nabízí 12 snímků formátu 6x6. Z nějakého důvodu je to takřka ideální počet snímků na jeden půldenní výlet někam mimo město. S opcí pro založená druhého svitku s dalšími 12 snímky, pokud člověk narazí na něco velmi zajímavého. Člověk fotí trochu pomaleji a odpad nebývá tak velký jako u kinofilmu. Tudíž z jednoho svitku lze získat tak akorát fotografií pro jeden příspěvek na blogu. Co se týče rychlosti zpracování fotografií, tak mám pocit, že svitek trochu rychleji schne a rozhodně se rychleji skenuje na mém skeneru. A menší počet fotografií znamená i rychlejší postproces. Větší negativ, ostřejší a méně zrnité fotografie také nejsou k zahození.

Proto jsem nyní dospěl k rozhodnutí, že budu svůj středoformátový přístroj používat o trochu víc. Zejména právě pro různé fotky z výletů, či portréty. Takže si teď častěji užívám stranově převrácený pohled na svět přes matnici dvouoké zrcadlovky. Kompozice čtvercového formátu přináší docela jiné výzvy než poměr stran 3:2 u kinofilmu. Stejně tak si musím zvykat na ohnisko 80mm, které je blíže ekvivalentu 50mm na kinofilmu. Kupodivu mi to na formátu 6x6 vyhovuje a po širším objektivu netoužím. Přijde mi, že do čtverce se skoro vždy vejde všechno co potřebuju. Další změnou je použití filmu Ilford FP4. Ve svitku jsem téměř exkluzivně využíval Kodak Tri-X, ale teď přišel čas na změnu. Ilford FP4 mě oslovil svou tonalitou a dynamickým rozsahem. Trochu mi chybí zrno, ale bez něj dokážu žít. Samozřejmě jsem teď trochu limitován jeho nízkou citlivostí, ale přes léto to půjde přežít. Člověka to zase donutí přemýšlet o světle a fotografii z trochu jiného úhlu.

Letná 23.6. 2019

Až do svého článku k loňskému 17. listopadu jsem se na svém blogu vyhýbal politickým tématům. Smutné je, že se situace za ten víc jak půlrok nezlepšila, ba naopak. Na hladinu vyplouvají další a další pochybné aktivity našeho premiéra a jeho nohsledů. Poslední kapkou se teď zdá být vládní krize, ve které prezident blokuje vládě výměnu ministrů. Inu, tak to dopadá, když se zavede přímá volba prezidenta, ale nezmění se další články Ústavy, které upravují pravomoci prezidenta vůči vládě. A tak jsme zase byli svědky eskalující série demonstrací v Praze i dalších městech. To vše (prozatím) vyvrcholilo 23. 6. 2019 demonstrací na Letenské pláni, které se účastnilo přes 250.000 lidí. Jednalo se tak o největší demonstraci od roku 1989.

Od nového roku jsem se snažil vždy alespoň na chvíli zastavit na každé demonstraci proti našemu premiérovi, která se konala. Nečekal jsem od toho žádné zásadní fotografie, ale bral jsem to jako důležité fotografie do archivu. Člověk nikdy neví, co bude z hlediska dějin naší země zásadní a proto je lepší fotit, když je příležitost a čas. Počet účastníků demonstrací během měsíců rostl. Začínalo se na jednotkách tisíc, poté se na Václavském náměstí sešlo přes 100.000 lidí, tehdy jsem si říkal, že to už půjde asi jen těžko překonat.

Následoval protest na Letné, kam mělo přijít přes 200.000 lidí. Na celou akci jsem vyrazil s dostatečným předstihem. Již na Černém mostě bylo vidět, že se něco děje. Parkoviště bylo plné a v metru byla nezvykle vysoká koncentrace lidí s různými transparenty, či plackami vyjadřujícími politické názory. K cíli se mi podařilo dorazit včas, takže jsem ještě stihl kávu s kolegy fotografy. Každý ví, že bez trochy toho kavárenského povalečství se nedá fotografovat!

Již kolem 16:00 se na Letné začínali scházet první účastníci protestu. Čísla rychle rostla a brzy bylo jasné, že padne meta 200.000 lidí. V tak velkém davu se samozřejmě těžko fotografuje. Dobrá fotka je tak do značné míry dílem štěstí a pohotovosti - musíte mít štěstí, aby někdo poblíž dělal něco zajímavého a musíte být dost pohotoví, abyste to zachytili. S kolegy jsme si navíc připravili štafle, abychom mohli pořídit několik záběrů z vyšší perspektivy. Nečekaným vedlejším efektem bylo to, že se nám u štaflí záhy vytvořila poměrně dlouhá fronta lidí, kteří si také chtěli vyfotit dav trochu z výšky. Bez přehánění lze říct, že účastníci demonstrace byli kam až oko dohlédlo.

Podle transparentů se sjeli lidé z celé země. Nelze tedy v žádném případě tvrdit, že protesty proti současnému premiérovi jsou pouze záležitostí Prahy. Z projevů které zazněly z tribuny jsem moc neměl. Soustředil jsem se na jiné věci. Ačkoliv jako fotograf bych měl zůstávat nestranný, tak mě velmi potěšil počet lidí, kterým není jedno situace v naší zemi a kdo nám vládne. Uvidíme, kolik lidí se sejde na další demonstraci, tentokrát 16. listopadu!