Zajímavé fotografy můžeme najít všude. Já jednoho potkal při svých cestách Šumavou. O jeho existenci a tvorbě jsem samozřejmě věděl s předstihem a cesta na Šumavu znamenala možnost spojit příjemné s užitečným a přinést další rozhovor. Jakub Kuneš Behenský (zkráceně též JaKuBe) je autorem zajímavých fotografický aktů. Zároveň má svůj web, kde najdete mimo jiné i zajímavý blog a další fotografie. Případně můžete navštívit i jeho Instagram.
Jak ses dostal k fotografii?
Dlouho jsem hledal koníček. O nic jiného mi nešlo. Fotku jsem měl vždy rád, ale z počátku jsem vystřídal ledacos. Dřív jsem i kreslil, neměl jsem ale trpělivost, ani třeba na psaní. Všechno mi přišlo zdlouhavé. Pořád jsem měl pocit, že potřebuji tvořit, protože moje práce je taková, že za mnou není nic vidět. Po čase jsem si koupil digitální zrcadlovku, což nebyl takový problém, protože dělám v elektru, a začal jsem fotit. Film jsem objevil až potom s Flexaretou, kterou jsem si původně koupil jenom jako dekoraci na poličku. Jenomže já mám rád, když se věci používají. Koupil jsem si film, zvětšovák a už mě to nepustilo. Teď už digitál do ruky neberu.
Které fotografické žánry jsou ti nejbližší?
Baví mě akty. Hodně mě baví. Pořád ještě pátrám proč. Sem tam mě chytí i fotka krajiny, ačkoliv sám nemám čas se krajinám věnovat. Portréty mě baví, pokud jsou hodně citlivé a atmosférické. Svým způsobem mě baví vše kolem lidí.
 |
| Foto: JaKuBe |
Filmy si zpracováváš sám?
Rozhodně. Bez toho by to nebylo ono. Samozřejmě je to jednodušší odnést do „labu“. Ale za prvé, když se něco podělá, je to jen moje vina, mohu nadávat leda sobě. A za druhé z toho mám větší radost, když se to povede. K tomu filmu a fotce mám pak jiný vztah.
Jakou v současné době používáš techniku?
Pentax 67, nic jiného. Vlastně jsem teď ještě za pár stovek pořídil Nikon F-65, plastový kinofilmový foťák, který ale umí pracovat s moderními objektivy Nikon. Používám ho například když jdu ven s dcerou, abych nemusel tahat těžkého Pentaxe.
 |
| Foto: JaKuBe |
Jak si se dostal k focení aktů?
Prostě jsem si domluvil modelku, zkusil jsem to a bavilo mě to. Cítím, že v těch fotkách je největší kus ze mě. Ve chvíli, kdy fotografuji něco jiného, mám pocit, že stále jen něco napodobuji. Ale když fotím akty, mám vlastní myšlenky a nápady. Na těch fotkách to není bohužel zatím tolik vidět, protože se k focení nedostanu tak často.
Proč střední formát 6x7?
Kinofilm mě tolik nebaví kvůli množství snímků. Kolikrát mám problém nafotit i těch 10 snímků na svitku. Každý snímek se snažím hodně promyslet a stačí mi těch 10 okýnek. Výhodou je také kvalita oproti kinofilmu. Formát 6x7 je důsledkem toho, že miluji klasickou zrcadlovkovou konstrukci Pentaxe. Ostatní fotoaparáty, jako jsou dvouoké zrcadlovky nebo Hasselblad, se divně drží. Rád fotím z ruky a Pentax se mi zkrátka drží dobře.
 |
| Foto: JaKuBe |
Kde čerpáš inspiraci?
Instagram, to je jasné, i když je to tam teď docela kontraproduktivní. Zjišťuji, že spoustu lidí bych tam vlastně sledovat nemusel a postupně to tříbím. Občas se dostanu na nějakou výstavu. Ale jsou to stále zejména knížky a internet. Pokud mě něco zaujme, prolustruju si autora na internetu a tak objevuji další zajímavé snímky a tím se inspiruji.
Co podle tebe musí mít dobrá fotka?
Určitě musí mít myšlenku. Nejsem úplný zastánce technicky dokonalých fotek, jakkoliv mě baví se za tím hnát. Hlavní je ale ta myšlenka a musí tam být něco za hranicí té fotky. Neodkážu to asi úplně vysvětlit, ale mám myšlenky, které kolikrát nedokážu vyjádřit slovy, tak se je snažím fotit.
 |
| Foto: JaKuBe |
Podle čeho si vybíráš modelky?
Vzhledem k mojí práci, a tedy nedostatku času zejména podle toho, odkud modelka je, jestli je ochotná jít do mého nápadu a má čas kdy mám čas já. Ještě jsem toho tolik nenafotil, abych si mohl mezi modelkami vybírat. Občas se mi stane, že mě nějaký nápad na focení napadne až ve spojitosti s konkrétní tváří. Vlastně si modelky ani moc nevybírám.
Na webu máš mimo jiné blog. Co tě motivuje k jeho psaní?
Původně jsem si udělal web s tím, že tam budu mít portfolio, které bude v trochu lepším kontextu než Instagram. Blog byl na webu vždy sekundární. Spíš proto, aby sloužil jako takový deník. Nefotím tak, že bych udělal snímek a zapsal si někam údaje. To mě nebaví. Pokud ale nafotím negativ, kde je nějaká ucelená série, chtěl jsem si někam zapsat postup a celý proces vzniku. Nakonec jsem zjistil, že to nečte úplně málo lidí. Bohužel nemám tolik času, aby tam něco častěji přibylo.
 |
| Foto: JaKuBe |
Většinou fotíš černobíle, ale co ty a barva?
Barvu jsem fotil, protože jsem k Vánocům dostal barevné filmy. Jinak fotím zásadně černobíle, protože jsem schopen si to vyvolat doma.
Neláká tě fotit krajinky na Šumavě?
Láká. Mám dokonce vymyšlený projekt. Doufám, že se k němu dostanu, i když to určitě bude běh na dlouhou trať. Hrozně miluju mrtvé stromy, kterých je Šumava plná. Chtěl bych to zpracovat, klidně v kombinaci s akty. Pracovní název to má „Život mrtvých stromů“. Šumava mě určitě láká, pocházím tady odsud a mám tipy na různá místa. Takže určitě ano.
Je nějaký žánr nebo technika, co by sis chtěl ještě vyzkoušet?
Kolodium. Jsem přesvědčený, že by mým fotografiím slušelo. Minimálně kvůli tonalitě, kterou to má. Jenomže, to se dostáváme k velkoformátu a mým možnostem.
Co pro tebe znamená fotka na papíře?
Jiná fotka nemá význam.
 |
| Foto: JaKuBe |
Máš nějakou hranici „vkusu“ při fotografování aktů?
Určitě ano. Když se dívám na fotky ostatních, tak nemám například problémy s roztaženýma nohama, když to má nějakou myšlenku. Osobně bych to ale asi nevyfotil, protože by mě to snad ani nenapadlo. Bylo by mi to i nepříjemné. Když ty holky fotím, tak mi to vlastně taky nijak příjemné není, že jsou ty holky nahé, je to takové divné. Asi jako když se člověk svlékne u doktora. Potěšení mi pak přinese až výsledná fotka na papíře. Takže hranici mám, jen sám zatím nevím kde.
Máš nějaké doporučení nebo radu pro lidi, co chtějí začít fotit na film?
Nedávat to vyvolat do labu, protože bez vyvolávání vlastníma rukama to fakt nejde. Bez toho je to jen módní hipsterství a nic víc. To je jak s digitálem fotit do JPEG.
Chystáš nějakou výstavu nebo publikaci?
Ne. Nejsem úplně přesvědčený, že mám zatím co ukazovat. Výstavě se úplně nebráním, pokud někdy nafotím nějaký ucelený projekt. Knížky jsou podle mě nákladné a člověk z toho nic nemá, kromě toho pocitu, že jí udělal. Ale umělecké dílo si žije svým vlastním životem, nezávisle na autorovi. Spousta výstav vzniká jen proto, že je nafotil ten konkrétní člověk, přitom to nemá hlavu a patu. Byl jsem na pár výstavách a líbily se mi tam třeba jen 3 fotky. Pokud to není soubor, který má příběh nebo myšlenku napříč všemi vystavovanými fotografiemi, tak to nemá moc cenu.
