Po návratu ze své meditativní
výpravy do končin známých jako severní Německo jsem měl pár dní času na
skutečně důležité věci. Důležitými věcmi myslím tedy především to zavřít se do
temné komory a začít konečně zvětšovat něco z té kupy negativů, která se
mi nahromadila. Zejména jsem chtěl konečně dostat na papír nějaké fotky ze
zápasů a tréningů MMA, jejichž zachycení jsem se věnoval značnou část zimy.
Exponovat a následně doma
zpracovat černobílé negativy je značně jednoduchá záležitost. Pokud při
vyvolání postupujete podlé návodů, které lehce najdete na internetu,
nepopletete teplotu nebo ředění vývojky a nezapomenete negativ ustálit, tak
máte velkou šanci, že výsledek bude dobrý. Pozitivní proces je o dost
náročnější, ale plody této práce jsou o to sladší. Hodiny strávené při červeném
světle v temné komoře inhalujíc jedovaté výpary jsou nakonec odměněny fotkami,
které můžete držet v ruce, chlubit se jimi (pokud jste chlubivý typ) a
třeba je i rozdávat, což je jedna z hlavních výhod. Fotografie, kterou
někomu dáte do ruky na papíře má určitě větší hodnotu než elektronický soubor
zaslaný na počítač. Zvláště v dnešní, převážně elektronické, době.
To, jak se člověku bude dobře
nebo špatně zvětšovat určuje především kvalita negativů. Pokud fotografujeme za
normálních světelných podmínek a máme správnou expozici, tak je pak práce
lehká. Negativ je dobře krytý a kresba je jak ve světlech, tak ve stínech.
Obyčejně má černobílý negativ velmi široký dynamický rozsah. Bohužel, při
focení ve tmě jsem musel své filmy pro zvýšení citlivosti podrobit push
procesu, jehož vedlejším efektem je kromě nárůstu kontrastu a zrnitosti i
ztráta dynamického rozsahu. Navíc každá nepřesnost v expozici, hlavně pak
podexpozice, se velmi negativně projeví na kvalitě snímku.
V této várce jsem se rozhodl
nazvětšovat výběr 16 fotografií z finálového zápasu v Ostravě. Ostrá
světla, téměř bílá podlaha klece a velmi tmavé pozadí. Nic z toho nepřispívalo
k tomu, abych získal snadno zpracovatelné negativy.
Většina fotografií vyžadovala
dlouhé nadržování ve světlech. Například u zde přiložené fotografie byl
základní čas osvitu 12 sekund při cloně F8 a použití 2 purpurových filtrů pro
zvýšení kontrastu. Ve světlech jsem ale musel přidat 25 sekund navíc, abych
dostal kresbu i z míst, která by byla jinak zůstala bílá a splývala s okrajem
fotky. Musel jsem si tedy z jedné nepovedené zvětšeniny vystřihnout
šablonu, kterou jsem zakrýval části snímku, které jsem nechtěl dále exponovat.
Na úplném vršku lampy jsem musel k těmto 25 sekundám přidat ještě 10
dalších. Fotografie, kterou zde vidíte je sken mého pracovního pozitivu. Tyto
vybírám z fotek, které mají nějakou drobnou vadu a poté si na ně poznačím
typ papíru, expoziční čas, použité kontrastní filtry, clonu, film a číslu
snímku na pásu. K této a jiným fotkám také patří různé šablony pro
vykrývání a nadržování. Díky tomuto
systému mohu ke kterékoliv fotografii z této série snadno zhotovit kopii,
za předpokladu, že budu pracovat na svém zvětšovacím přístroji a na své obvyklé
papíry.
Záznamy jsou, jak už jsem se
naučil, jsou velmi důležité, pokud se chcete ke svým snímkům vracet.