Spousta lidí si pod pojmem Sibiř
představí nekonečně hluboké lesy plné zvěře a řeky tak široké, že je sotva
vidět na druhý břeh. Do jisté míry je to samozřejmě pravda. Když letíte nad
Sibiří letadlem je to dost surreální zkušenost. Prostě vidíte jen moře
jehličnanů, od horizontu k horizontu, a možná sem tam nějakou řeku. Pokud
tedy neletíte podél Transsibiřské magistrály, kde jsou soustředěna všechna
větší města. Obyvatelé Sibiře, ačkoliv mohou žít ve velkých městech, mají rádi
přírodu a když můžou, tak do ní vyrazí. Nejenom výlety do tajgy je člověk
v Rusku živ. Volný čas se tu tráví i jinak. Škoda jen, že to nebyl tak surreálný
zážitek, jak by si milovník filmů „Svéráz národního lovu“ a „Svérázný rybolov“
sliboval, ale úroveň to mělo, to ano.
V rámci výletu na svatbu své
sestry mě samozřejmě manželka musela ukázat i zbylé části rodiny, která se
bohužel nedostala na naší svatbu před dvěma lety. Tedy zejména svému otci a své
babičce. A jak lépe se seznámit, než vyrazit k babičce do baňi. Někdo by
si samozřejmě mohl představovat, že ruská baňa je něco jako sauna, a ačkoliv
základní premisa horkého prostoru je stejná, baňa se jeví jako mnohem
komplexnější a víceúčelovější proces. Kromě švihání se březovými metlami, které
můžeme najít i u finské sauny, slouží baňa v podstatě i jako lázeň nebo
koupelna chcete-li. Protože zároveň s vyhříváním místnosti si tam ohřejete
i vodu, kterou se pak můžete umýt. Byla
to celkem osvěžující zkušenost. Samozřejmě, že člověku pak vyhládne, babička
upekla pirožky, které jsme pak spolu s tchánem zlikvidovali. Spolu
s nějakými šesti litry piva a lahví vodky. Odpočinek a sbližování
s rodinou jak má být!
Aby toho nebylo málo, tak jsme
pak s čerstvými novomanželi a rodiči ženicha a mým tchánem a tchýní z Anglie, vyrazili na celodenní
expedici k Sibiřskému veletoku Ob. Naskládání do dvou terénních aut plných
jídla, pití a outdoorového vybavení jsme vyrazili na neznámé místo. Ukázalo se,
že jde o jakousi chatovou kolonii (což v Rusku znamená cca 1 chata na 5km2)
spojenou s přístupem k řece. Bohužel brána byla zavřená, a tak jsme
museli veškeré vybavení a jídlo nosit v rukách. Zatímco někteří se asi dvě
hodiny pokoušeli postavit stan, jiní začali připravovat oheň a jídlo.
S potěšením musím konstatovat, že se sekyrou to umím pořád stejně dobře
jako za svých let slávy ve skautu. Bleskově jsem nadělal dřevo na oheň, který
se pak hlava rodiny pokoušela celkem dlouho neúspěšně rozdělat a odmítala pomoc
zkušeného zálesáka. Oheň se nakonec rozhořel a ženy začaly připravovat tradiční
kempingové jídlo. Velké kusy lososa, které se vaří spolu s bramborem,
cibulí a další zeleninou. Vznikne tak chutná polévka plná rybího masa na
obírání z kostí. Příjemné překvapení, že výlet do přírody na Sibiři
neznamená pouze grilování šašliku.
Jelikož bylo hrozné vedro, vysoko
přes 30°C, tak došlo i na koupání. Kdo by to byl řekl, že se člověk poletí na
Sibiř v létě koupat, ale kontinentální klima je neúprosné. Řeka Ob byla
kupodivu celkem teplá, rozhodně teplejší než oceán u Kanárský ostrovů, kde jsme
byli na dovolené letos na jaře. Čistota byla také ucházející, protože proti
proudu se nenacházely žádné velké továrny ani podobné věci. Pozor si člověk
musel dávat hlavně na silný proud, protože když jste vlezli do řeky, že vám voda
sahala tak po prsa, byl proud natolik silný, že jste měli co dělat, abyste
stáli na místě. Proud naštěstí nikoho neodnesl, a tak jsme se všichni ve zdraví
vrátili domů. Tedy až na jedno auto, jehož podvozek nepřežil drsné ruské cesty.
Zkrátka pohodový den na Sibiři.